Psychoterapie a poradenství

Mojí terapeutickou praxí jsou částečně inspirovány i moje dvě dosud vydané knihy - soubor povídek Anglická promenáda a román Útěky z Istanbulu. Tištěnou verzi Anglické promenády můžete zakoupit přímo u mě, obě knihy jsou pak k dispozici i jako e-book.

Manžel má asi milenku

Paní Monika  má problémy s manželem – píše si s milenkou,  chová se jinak než dřív, ale odmítá přiznat jakýkoli vztah otevřeně – tvrdí, že je to kamarádka. Moniky s i nevšímá, žije si po svém.

Paní Monika nespí, hubne, špatně se soustředí v práci, která ji navíc ani nebaví. Při prvním sezení je velmi skeptická, skleslá, bojí se budoucnosti. Domlouváme homeo léky.

Při sezení paní Monika dostává „úkoly“, aby si svůj vlastní život dala „do pořádku“ a to  bez ohledu na manžela. Pracujeme na tom, aby se začala k sobě chovat s láskou, neodbývala se. Postupně a pomalu to realizuje, schází se s kamarádem, chodí cvičit, do kina, dbá na sebe. Nemyslí jen na rodinu.

Manžel si začíná Moniky více všímat a někdy i žárlí, protože si myslí, že má přítele. Monika se nenechává odradit a dál si “upravuje“ život.

Na sezení řešíme práci a její změnu. Po 6ti sezeních je na tom Monika již natolik dobře (bere bylinky a homeopatika, antidepesiva odmítla), že sezení přerušujeme s tím, že Monika bude psát mailem, jak se jí daří. Po dvou měsících přichází s manželem. Ten jí přiznal vztah, který opravdu měl, ale teď snaží Moniku si udržet a získat zpátky. Chodí na sezení společně, řeší věci, při kterých by se doma pohádali nebo se neposlouchali – co dál a jak to udělat. Oba chějí vztah obnovit a stanovují si podmínky, mluví o svých pocitech, sbližují se.

Po půl roce se paní Monika opět ozve, ona je v pohodě, manžel si ji všímá, naučil se to a ona sama má i svůj život. Chystá se ke změně práce. Ukončujeme psychoterapii a Monika ví, že může kdykoli napsat, jak se jí daří. Dál užívá ještě homeopatika, která na posledním sezení upravujeme – dávkování a typ léku. 

Vyhoření

Klientka Alex necítí v životě radost. Střídá partnery, nechce se vázat, žije sama, pracuje ve velké firmě. Má přátele po celém světě, ale necítí radost. Nutí se do všeho jen vůlí.

Řešíme její vztahy i práci, které ji vyčerpaly a nevěří už vlastně nikomu, motiv zamilování a rychlého odmilování se stále opakuje. Nakonec je nejradši zavřená doma. Alex se neorientuje v tom, co by chtěla. Potřebuje čas. Zkouší být tedy sama a krátkodobé vztahy, které ji vždy vyčerpají, nenavazuje. Zkouší být sama se sebou a hledat zdroj své radosti. Co by mělo být tím zdrojem? Co by mohla udělat? Změnit? Radost necítí už dlouho. Žije jen jako "automat”, plní si povinnosti v práci a nechce se jí ven. Mezi lidi. Rozebíráme její pocity, obavy. Po lehkých antidepresivech se cítí trochu lépe. Ale radost pořád chybí. Při meditačním cvičení se jí stále opakuje obraz odjezdu, voda a velká chuť odjet. Být jinde. Odjíždí na jih. Najde si práci a přes online konzultace řešíme její pocity. Je jí líp? Chce tak zůstat? Nemusí to řešit hned.

Snaží se vypnout své racionální já a užívá si jen přítomnost. Moře, teplo, nové přátele i novou práci v cestovním ruchu. Život už zase cítí. Po 4 měsících cítí i klid a spokojenost. Pocit vyhoření postupně mizí. Neřeší, co bude dál, učí se prožívat to, co právě dělá a na co se těší. Nehledá vztah za každou cenu. Alex není ještě na konci cesty. Ale nepodlehla svému vyhoření a stálému opakování stejných vzorů chování. Cítí se dobře a ví, že se může spolehnout i na sebe.

Neumíme spolu mluvit

Partneři Erik a Klára přicházejí na 80-ti minutové sezení. Žijí spolu 3 roky a stále se hádají a přemýšlejí o rozchodu.

Neshodnou se na ničem, vyčítají si, i v sexuální oblasti se jim přestalo dařit.

Každý má na věc jiný názor, k hádkám dochází i při prvních sezeních. Později se dostáváme k problému…., oba dva jsou jedináčci, zvyklí prosazovat své zájmy, oba jsou dominatní a přijmout kompromis chápou jako prohru. Nikdo z nich neumí problém v komunikaci odložit a nechat na jindy, pokud se nedaří domluvit hned, takže dochází ke křiku a vzájemným urážkám.

Na sezení pak nejdřív s každým partnerem zvlášť probíráme jeho soukromé problémy nebo potíže i v jiných oblastech života. U Erika se zastavujeme u jeho vztahu s citově velmi závislými rodiči. Učíme se zastavit stresovou situaci a odejít nebo zůstat a vše „vydýchat“.

Při společném sezení se oba partneři učí, jak se chovat, aby rozhovor nepřerostl v hádku (odchod z místnosti, dýchání, stop slovo)… Nacvičujeme možnosti, co dělat v jakých situacích, kdy je možné kompromis přijmout nebo nechat druhého, aby rozhodl (a druhý měl klid a naopak). Velmi důležité je u obou parnerů umění hádku ukončit….. a dál spolu vycházet. To už je vysoký cíl a dostáváme se k němu postupně. Partneři si doma nacvičí hádku (jakoby), představí si, že jsou velmi rozlobení na druhého. Vyjádří své emoce…, nechají bez komentáře a vše zastaví stop slovem. K problému se pak vrátí, až budou oba v klidu. Nebo jim pak bude připadat již zbytečné se vracet (emoce vyprchají). Vše je dobré trénovat…. a nenechat se odradit.

Po měsíci hodnotíme, jak se daří vše zvládat. Zatím asi na 60 procent, ale oba hodnotí, že již to je pro ně významný posun a o rozchodu již nepřemýšlejí. Pří dalším sezení již považují trénink za celkem zvládnutý a budou v něm pokračovat sami.

Sezení bylo celkem šest, čtyři společná a dvě individuální.

Nevěra, strach z nevěry

Eva je doma se tříletým synem. Strach z nevěry manžela ji trápí, vyčítá mu pozdní příchody domů a nezájem o ni. Vyčítky vedou k opačnému efektu: manžel utíká víc a víc. Eva se potřebuje uklidnit. Jít jinou cestou. Dostává za úkol, zeptat se sama sebe, co by chtěla, kdyby mohla cokoli změnit. Nejen rozumově, ale pocitově, píše si své pocity a obavy. Kdy se cítí bezpečně? Jak to může posílit? Co potřebuje ona? Kdo ji může být oporou? Jak má opora vypadat? 

Je to cesta nejen pro ni, ale i pro jejího manžela. I on přichází na sezení. I on má svůj problém. Přetížení z práce řeší hospodou a kamarády. Eva ho nechápe, a výčitky ho od ní oddalují, chodí proto častěji do hospody a bavit se. 

Oba se snaží a mění své navyklé vzorce chování. Stojí o vztah, ale začínají nejdřív  u sebe. Eva se soustředí i na svůj vlastní  život mimo rodinu. Cestuje s kamarádkami. Chodí víc mezi lidi. Manžel ji už nevidí jako “kouli na noze”. Hledají k sobě cestu jako pár. Začínají znovu  a se zkušeností, jak si neubližovat. 

Opřít se o sebe

Opřít se o sebe, zvýšit sebedůvěru a lásku k sobě, neměnit jiné. Klientka Saša kolem 20 ti let řeší potíže před maturitou. Sužuje ji neadekvátní tréma a obavy a strach. S matkou nemá dobrý vztah. Otec žije dlouho jinde. Nemá nikoho, o koho by se mohla opřít. Rozebereme z čeho pramení ta největší  obava a jak by se dala zmenšit. Čím. Jak se učit, odpočívat, odpoutat své negativní myšlenky a nenechat se unést obavami. Nakonec se dostáváme ke vztahu s matkou. Není ideální, ale je tam něco, co může Saša přijmout a nesnažit se matku měnit. Chybí jí pevný bod v rodině, není o koho se opřít. To je zásadní problém klientky Saši . Důvěřovat sama sobě a přijmout to, jakou má rodinu. Netrápit se tím, co sama nezmění, soustředit se na to, co změnit může. Svůj postoj k sobě a k jiným. Posilovat důvěru k jiným, které kolem sebe má. Posilovat svou lásku k sobě. Tam narážíme na podstatu potíží. Vztah k sobě. V pubertě  se Saša i poškozovala, přejídala.

Není to lehká cesta, ale daří se dělat nové dobré kroky. Maturita, nový vztah, cesty k moři s matkou. Kde se dokážou i nehádat. Střídavě se daří i nedaří. 

Ale Saša ušla velký kus cesty. Ví, že teď je to už na ní. A že se může kdykoli vrátit a určitě dát zpětnou vazbu, jak se jí daří. 

Typy partnerské krize:

Lehká krize: trvá krátce, jde o několik střetů nebo hádek. Partneři se hádají víc než dřív. Po několika dnech a týdnech se situace mění l lepšímu. 

Střední krize: obsahuje prvek nepřátelství. Trvá obvykle měsíce. Averze může být silná, ale přechodná.

Těžká krize: je poznamenaná pocity nenávisti, averze je velmi silná a trvalá. Partneři buď mlčí nebo si nadávají a spolupráce je téměr nemožná. Sex někdy funguje ale jen jako uspokojení biologické potřeby. 

Ze zkušenosti lze shrnout: párové soužití je trvale ohrožované krizí.